Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatí tohoto týdne

                                                                                             

Výsledek obrázku pro sv.ludmila

 

Ludmila sv. 16. 9. kněžna a mučednice, staročesky: ljudi mila = lidu milá, sv. Ludmila, * 860 Pšov (Mělník), + z 15. na 16. 9. 921 hrad Tetín.
    Babička sv. Václava, dcera knížete Slavibora z kmene Pšovanů, od r. 874 manželka knížete Bořivoje. Měli 3 syny a 4 dcery. 1.1.884 byla s manželem Bořivojem pokřtěna arcibiskupem sv. Metodějem na moravském Velehradě (podle některých historiků byla pokřtěna už dříve).
      Podle legendy dostala od arcibiskupa Metoděje křestním darem byzantskou ikonu Panny Marie (později nazvaná Paladium země České, uložena ve Staré Boleslavi).
      Její nejstarší syn Spytihněv vládl po smrti svého otce do roku 915, kdy zemřel. Po něm nastoupil mladší bratr Vratislav (+13.2. 921), který padl při obraně v boji proti Maďarům. Po smrti svého manžela a syna Vratislava se vzdala vlády ve prospěch své snachy Drahomíry, ale lechové ji ustanovili regentkou za nezletilého Václava a svěřili ji oba vnuky, Václava a Boleslava, na výchovu. Ona jim zajistila nejen výchovu, ale i vzdělání.
      Po neshodách s Drahomírou se Ludmila stáhla z veřejného života a odešla na svůj hrad Tetín, kde ji na příkaz kněžny Drahomíry uškrtili provazem (uše) nebo jejím závojem (ušev) Drahomířini sluhové Vikingové Tunna a Gomon. Vražda se udála 15. září večer, ale staří Čechové počítali nový den od západu slunce, takže sv. Ludmila byla zabita 16. září. Po vraždě uprchl z Tetína i kněz Pavel (pocházel z řezenského kláštera sv. Jimrama). Sluhové zahrabali Ludmilino tělo u hradeb. Na Tetíně se začaly dít zázraky a mnoho nemocných bylo uzdraveno. Drahomíra dala přestavět obytný palác na kostel sv. archanděla Michaela (později sv. Jana Nepomuckého), aby se uzdravení nemocných přičítalo jemu.
      Vrah Tunna uprchl před pomstou Drahomíry, Gommon byl zavražděn s celou rodinou.
      Všechny dochované písemnosti popisují sv. Ludmilu jako laskavou, milou a zbožnou. Brzy po svém nástupu na trůn dal její tělo vnuk sv. Václav přenést 10.11. 925 do Prahy na Hrad do kostela sv. Jiří. Přenesení se zúčastnil řezenský pomocný biskup Michal, který ji prohlásil za světici. Její úctu šířily sestry benediktinky u sv. Jiří s abatyší blahoslavenou Mladou, která byla Ludmilina pravnučka.
       O svatosti kněžna Ludmily zapochyboval 9. pražský biskup Heřman, když abatyše Windelmutha u sv. Jiří chtěla uložit do relikviáře závoj svaté kněžny, biskup nechtěl svolit. Abatyši Windelmuthě, která mu dala k uložení její závoj, řekl: „Paní, pomlč o její svatosti. Nech stařenku, ať odpočívá v pokoji.“ Když mu abatyše odporovala, hodil závoj do ohně. Závoj neshořel a byl uložen k ostatkům. Očitým svědkem této události byl 3.10.1100 kronikář Kosmas, který napsal: „Tímto zázrakem byli jsme biskup i my všichni tak překvapeni, že jsme byli dojati k slzám a vzdávali chválu a díky Kristu.“
      V r. 1142 byl kostel sv. Jiří přestavěn po požáru a pražský biskup Ota nedovolil přemístit ostatky bez souhlasu papeže, který poslal na vizitaci (návštěvu) svého legáta Quidona de Castello. Ten zde pobýval v letech 1143 – 1144 (při této návštěvě vyhlásil v r. 1143 celibát) a v roce 1144 kněžnu Ludmilu oficiálně svatořečil.
      17. pražský biskup Daniel II. Milík dal její postavu namalovat do knihy sv. Augustina De civitate Dei (o městě Božím) mezi české patrony. Císař Karel IV. dal zbudovat nad jejím hrobem umělecký náhrobek. V r. 1981 byl hrob otevřen a mezi kostmi byl nalezen bílý hedvábný závoj s vetkaným vzorem. Část jejích ostatků se dostala v r. 1942 do kostela Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi. Tyto ostatky byly přeneseny a uloženy 16.9.2007 do oltáře v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.
      Sv. Ludmila je nazývána Matkou českého národa, první patronka Čech. Atribut: závoj, šátek, provaz, vinná réva, Paladium, vřeteno (symbol pracovitosti). Patronka babiček, vychovatelů a učitelů. Lidmila.

 

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Související obrázek

 

Kornelius sv. 17. 9./16. 9. papež a mučedník, a Cyprián, lat.: corneus = rohový, zhotovený ze zvířecího rohu, cornutus = rohatý, sv. Kornelius, zvolen 21. papežem v r. 250. Přítel biskupa sv. Cypriána, s kterým řešil otázku odpadlíků ve víře během pronásledování, oba se přikláněli k odpuštění a mírnosti. Souhlasil s návratem odpadlíků do Církve po vykonaném pokání.
     Kněz Novát (Novatián) učil, že v církvi musí být jen čistí (katharoi, z toho vzniklo slovo = kacíř). Za císaře Treboniana Galla, který pronásledoval křesťany, byl Kornelius při pronásledování vypovězen do přístavu Centumdellae (Civitavecchia u Říma), kde zemřel + 14.9. 253 Civitavecchia. Pohřben v kostele Panny Marie v Zátibeří (Santa Maria di Trastevere).
     Má titul mučedníka i když nebyl popraven. Ve světovém kalendáři společný svátek 16.9. Od 15. století patří se sv. Antonínem, sv. Hubertem a sv. Kvirinem k takzvaným Čtyřem maršálkům, Kornélius, Kornelius, Cornelius, Kornélie.

 

                                -------------------------------------------------------------------

Výsledek obrázku pro sv. robert bellarmin

 

Robert Bellarmin sv. 17. 9. biskup a učitel církve, sv. Robert Bellarmin, * 4.10.1542 Montepulciano v Itálii, po matce byl synovcem 223. papeže Marcela II., na studiích v r. 1560 vstoupil v 18 letech do řádu jezuitů, měl velké vědecké vědomosti a vynikal učeností, byl nazýván kladivem na bludaře, napsal mnoho spisů, kde vysvětloval a hájil katolické učení, v r. 1569 se stal profesorem na universitě v Lovani, 227. papež Řehoř XIII. ho povolal do Říma na Collegium Romanum (Gregoriánská universita).
     232. papež Klement VIII. ho jmenoval biskupem a v r. 1599 kardinálem, v r. 1597 napsal „katechismus pro lid“, + 13. 5.1621 Řím, byl pohřben v kostele sv. Ignáce v Římě vedle hrobu sv. Aloise, kterému byl duchovním vůdcem, v r. 1923 ho blahořečil a 29. 6.1930 svatořečil 260. papež Pius XI., v církevním kalendáři svátek v r. 1971 přeložen z 13. 5., Belarmin.

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Výsledek obrázku pro sv. josef kopertinský

 

Josef Kupertinský sv. 18. 9. řeholník, vlastním jménem Josef Maria Desa, sv. Josef Kupertinský (Kopertinský), * 17. 6.1603 Kopertino v Neapolském království (Itálie) ve stáji. Otec Felix byl kolářem a kastelánem hradu Pinelli, matka Františka roz. Panacová (+1647). Měli dceru Lívii.
     Před Josefovým narozením podepsal otec ručení za markýze Pinelliho a dostal se do dluhů. Exekutor vymáhal splátky a zabral jim dům. Otec utekl a skrýval se u jednoho sedláka, kde zemřel. Matka se schovala do chléva, kde se narodil Josef. Ten byl od narození velice neduživý, měl slabý zrak, ale byl trpělivý, pokorný a zbožný. V 10 letech onemocněl rakovinovým hnisavým nádorem na hýždi a byl 5 let připoutaný na lůžko (ve starší literatuře je uvedeno, že měl nádor na koleně). Kvůli zápachu z rány se mu všichni vyhýbali. Vyučil se obuvníkem. Přes velké zdravotní obtíže byl přijat do františkánského řádu a stal se knězem. Od r. 1630 měl extáze a levitace (vznášení), které trvaly i několik hodin. Uzdravil mnoho nemocných a nemravné lidi poznával v jejich přítomnosti podle zápachu. Protože za ním chodilo čím dál více lidí, byl rád když ho představení posílali do jiných klášterů, kterých vystřídal několik. Měl přezdívku Bocca perta (otevřená ústa), kterou dostal, když v údivu nad vším novým otvíral ústa.
     + 18.9.1663 Osimo v Itálii, v r. 1753 byl blahořečen 248. papežem Benediktem XIV., v r. 1767 ho svatořečil 249. papež Klement XIII. Patron za dobré zkoušky studentů, obuvníků, obrácených hříšníků, od r. 1940 pilotů, od r. 1963 kosmonautů.

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Výsledek obrázku pro sv. januarius

 

Januárius sv. 19. 9./19. 9. biskup a mučedník, lat.: ianus, ianua = průchozí oblouk, brána s obloukem, Ianuarius, Januarius = služebník římského boha Januse (bůh Januárius, hlídač vchodů, s dvěma obličeji, symbol začátku a konce, podle něho byl pojmenován první měsíc v roce, původně dvanáctý). Sv. Januárius, * 270 Neapol, + 305 Puzzuoli (Puteoli) před branami Neapole. Biskup v Beneventu u Neapole v jižní Itálii. Navštěvoval vězněné křesťany a dodával jim odvahu. Za císaře Diokleciána byl místodržitelem Timotejem zatčen, mučen na skřipci, hozen do hořící pece, předhozen lvům a nakonec popraven mečem ve věku 35 let. Jedna křesťanka zachytila při popravě do lahvičky jeho krev. Ostatky byly 19. 9.1497 přeneseny do Neapole i s lahvičkou krve. Zaschlá krev se stává tekutou při mši. Dostává se do varu a zvětšuje svůj objem. Tento zázrak se opakuje každý rok pouze na jeho svátek. Tato záhada je vědecky zkoumaná, ale přirozeně nevysvětlitelná. Jeho ostatky jsou zkoumány od r. 1964. Podle výzkumů antropologů měl vysokou postavu.

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Ondřej Kim Taegón sv. 20. 9. kněz a mučedník, a druhové, sv. Ondřej Kim Taegon, společně s laikem Pavlem Chóngem (Hasang) a druhy. * 1821 Korea, + 16. 9.1846 Soul, Jižní Korea. V 15 letech projevil touhu stát se křesťanským knězem. Studoval v Macau a ve 20 letech se pokusil dostat do země francouzské kněze na misie, ale pokus se nepodařil, v zemi propuklo pronásledování křesťanů.
    V Macau byl vysvěcen na jáhna a sám podnikl misijní cestu do Šanghaje, kde byl vysvěcen na kněze. Vrátil se do Koreje jako první domorodý kněz, s ním přišlo i několik dalších kněží.
    Po ročním působení byl zajat a krutě mučen. Zemřel ve věku 25 let. Jeho ostatky se uchovávají v kněžském semináři v Soulu. Nejvíce mučedníků bylo v letech 1839, 1846, 1866. Při návštěvě 265. papeže Jana Pavla II. v r. 1984 v Jižní Koreji bylo prohlášeno za svaté 103 mučedníků. (viz svátek bl. 124 korejských mučedníků). Od r. 1990 v celocírkevním kalendáři svátek 16. 9. v českém kalendáři 20. 9.

---------------------------------------------------------------------------------------

 

Výsledek obrázku pro sv. matouš apoštol

 

Matouš sv. 21. 9. apoštol a evangelista, hebr.: mattih jáh = dar Boží. Sv. Matouš, + 70 Etiopie, původním jménem Levi (pocházel z kmene Leviho). Byl celníkem v Kafarnau (celníci byli v Izraeli tehdy vnímáni jako kolaboranti, vybírali peníze od Židů a odváděli je Římanům). Jednoho dne ho Ježíš povolal za svého apoštola a on vystrojil velikou hostinu.
      Kristově nanebevstoupení odešel v r. 42 do Egypta. Působil v Sýrii, Persii, Indii a Etiopii. V r. 70 napsal v rodné aramejštině první zprávu o Ježíši Kristu – evangelium (dříve se uváděl r. 42). V Etiopii vzkřísil z mrtvých syna krále Egipa a princeznu Ifigenii uzdravil ze záchvatů. Celé království obrátil na víru. Po smrti krále Egipa se dostal na trůn jeho bratr a chtěl si vzít princeznu Ifigenii. Její odmítnutí přičítal král působení apoštola Matouše. Dal ho probodnout oštěpem u oltáře. Jiné legendy uvádějí, že byl zabit sekerou nebo dýkou.
      Jeho ostatky byly převezeny v r. 954 z Paesta do Salerma v Itálii a do Francie. Znázorňuje se s Biblí a s člověkem nebo andělem (člověk s křídly, Zj 4, 7 – 8), protože začíná své evangelium lidskými předky Ježíše Krista.

---------------------------------------------------------------------------------------

Výsledek obrázku pro sv. mořic a druhové

 

Mořic sv. 20. 3./22. 9. mučedník, a druhové, lat.: maurus, mauritius = černoch z Mauretánie, maur, mouřenín. Sv. Maurus, Mauritius, pocházel z Théb v Egyptě, + 286/304 Agaun (St. Moritz). Velitel římské (thébské) legie v egyptských Thebách.
       Po vítězné bitvě při návratu z Galie nařídil císař Dioklecián obětovat římským bohům. Thébská legie se vzepřela a všichni vojáci byli s velitelem Maurem popraveni na různých místech (Exsuper, Gereon, Innocenc, Kandid, Thyrsus, Viktor, Vital a další /10.10.).
       Podle jiných podání měli popravovat křesťany a když vojáci odmítli, byli sami popraveni. Jeho ostatky a ostatky vojáků z thébské legie našel ve 4. století biskup sv. Teodor, který je uložil v basilice v Agaunu. Tu nechal postavit na místě popravy v r. 380. Později byl přistavěn hospic pro poutníky a zbudován klášter s kostelem sv. Mauritia, okolo kterého vyrostlo město St. Moritz (St. Maurice ve Švýcarsku).
       V r. 1128 přijali mniši řeholi sv. Augustina. Klášter není podřízen žádnému biskupství, ale přímo Svatému Stolci. V r. 1782 byl opatům udělen hraběcí titul a od r. 1840 titul betlémského biskupa.
       Podle pozdější legendy byl sv. Maur údajně současník sv. Timoteje, který žil v 1. století. Byl biskupem v Efezu a je mu adresován jeden list sv. Pavla, který je součástí Nového zákona. Některé prameny uvádějí, že sv. Timotej zemřel mučednickou smrtí v roce 97. V Remeši nikdy nebyl. Postava tohoto sv. Maura je poměrně záhadná, protože byl přiřazen ze třetího do prvního století. Výjev na relikviáři sv. Maura zobrazuje sv. Timoteje, jak sv. Maurovi žehná. Podle jedné z legend přišel sv. Maur jako duchovní vůdce křesťanské obce v Remeši v noci do vězení, kde byli uvězněni sv. Timotej a další křesťané. Řadu vězňů obrátil na víru a pokřtil je, mezi nimi i sv. Apolináře. Spolu s padesáti dalšími byl pak popraven mečem.
       Remeš měla obrovský význam díky korunovacím francouzských králů v tamní katedrále. Biskup a kanovníci se proto snažili o co největší propagaci svého města a diecéze. Velmi ochotně poskytovali jako dary relikvie svých světců. Díky tomu se ostatky sv. Maura a jeho druhů dostaly do benediktinského opatství sv. Jana Křtitele ve Florennes na území dnešní Belgie. Velice vzácný relikviář s ostatky sv. Mauricia je uložen na zámku v Bečově nad Teplou, kde byl v roce 1985 nalezen pod podlahou kaple Navštívení Panny Marie.       
       Relikviář sv. Maura má velikost dětského sarkofágu a je ojedinělým dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality z první čtvrtiny 13. století. Je jediným svého druhu v ČR a jedná se o druhou nejcennější památku v České republice (po českých korunovačních klenotech) a vůbec nejvýznamnější románskou klenotnickou památku uloženou na českém území. Horní část relikviáře má tvar sedlové střechy a celý relikviář je tumbového, domečkového typu o rozměrech 138,5 cm délka, 42 cm šířka, 64,5 cm výška.
       Bohatou dekoraci tvoří soubor dvanácti reliéfů, 14 sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny a polodrahokamy. Na dřevěném jádře je aplikována bohatá výzdoba ze zlaceného stříbra a zlacené mědi ve formě drobných postav, reliéfů a filigránových prvků, doplněná emailovými a firnisovými destičkami, drahými kameny a druhotně použitými antickými gemami z 200 drahokamů a polodrahokamů, celkem téměř 500 základních kusů.
       Nejstarší gemy pocházejí z 1. nebo 2. století, jde o druhotně použité antické gemy. Původní dubové jádro bylo při rekonstrukci nahrazeno jádrem z ořechového dřeva. Protilehlé průčelní stěny zdobí asi 25 cm vysoké sošky Ježíše Krista a svatého Maura, svrchní stěny kruhové medailony s výjevy ze života sv. Jana Křtitele a sv. Timoteje. Na každé z bočních stěn jsou v řadě rozmístěny sošky šesti apoštolů.
       Uvnitř látkou vyloženého relikviáře byly nalezeny kosterní pozůstatky několika osob, textilie různého stáří a provenience, zbytky kůže a stopy dalších biologických materiálů. Ukrývá ostatky několika několika svatých, uvádí se jména sv. Jana Křtitele, Maura, Timoteje a Apolináře. Podle analýz se našly ostatky asi pěti jedinců, byly ukryty v textilních váčcích. Vše bylo nutné obnovit, pro ostatky byly zhotoveny nové schránky. R
       Relikviář byl zhotoven v leetch 1225 – 1230 na objednávku benediktinského kláštera v belgickém Florennes pro ostatky svatého Jana Křtitele a svatého Maura, darované z Remeše a uchovávané v benediktinském opatství Florennes v Belgii. Později k nim přibyly ostatky dalších světců. Od svého vzniku byla ostatková schránka předmětem zbožné úcty, pečlivě chráněna v dobách ohrožení kláštera. Zřejmě v průběhu 18. století však jeho stavu přestala být věnována patřičná péče. V roce 1838 zakoupil značně poškozený relikviář od církve vévoda Alfréd de Beaufort-Spontin, nechal jej na své náklady opravit a převézt na své tehdejší sídlo na Bečov nad Teplou.    
       Po druhé světové válce museli Beaufortové zámek opustit a relikviář ukryli pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie (sv. Petra). Zde zůstal zapomenut 40 let, až do 4. listopadu 1985. O jeho koupi se začal zajímat americký podnikatel Danny Douglas v Rakousku, který ho měl získat pro hraběte Bedřicha Beauforta. Douglas nabídl československé vládě 250.000 dolarů (10.000.000 rakouských šilinků). 5. listopadu 1985 byl relikviář na základě tajemných indicií podnikatele Dougalse objeven českými kriminalisty vedenými Františkem Maryškou. Protože Beaufortové spolupracovali za války s nacisty, neměli šanci po roce 1989 žádat o majetek zpět.
       Když relikviář kriminalisté v roce 1985 lety nalezli, byl velmi poničen. Relikviář byl zkorodovaný, s uhnilým dnem a odpadanými figurami apoštolů. Zkáza pokračovala několik dalších let v nevyhovujícím trezoru ministerstva kultury. První tři roky trvalo, než odborníci přišli na to, jaké technologie mají při obnově použít. Nebylo jednoduché ani určit, jak relikviář má vlastně přesně vypadat, nebyly známé jeho původní rozměry ani gesta a atributy sošek.
       Nejnáročnější bylo restaurování sošek, které byly vytvořeny technologií zapomenutou už ve středověku. Restaurátorům v práci velmi pomohlo, když našli ve fotoarchivu v německém Marburgu snímky relikviáře ze 30. let. Mohli si tak ověřit rozměry předmětu i vzhled sošek. Restaurování této na našem území jedinečné umělecké památky začalo v roce 1990 a trvalo deset let.
       V listopadu 2000 ji pak mohli poprvé lidé spatřit na výstavě na Hradě. Podruhé byl relikviář vystaven na Hradě 24.11.2010 – 27. 2.2011 v sousedství kopií českých korunovačních klenotů, které byly vystaveny ve Staré sněmovně vedle Vladislavského sálu. Na druhé straně Vladislavského sálu byl model bečovského zámku. Relikviář sv. Maura je jednou z nejcennějších památek v Čechách, přestože nemá žádnou vazbu na české dějiny.
       Patron savojského rodu v Itálii. V českém občanském kalendáři přeložen v r. 1950, zrušen v r. 1989, v některých kalendářích je svátek uveden pod názvem „Mučedníci thébské legie“

----------------------------------------------------------------------------------------

 

Výsledek obrázku pro sv. pio iz pietrelcine

Výsledek obrázku pro sv. pio iz pietrelcine

Výsledek obrázku pro sv. pio iz pietrelcine

 

Pio (Pius) sv. 23. 9. řeholník, sv. Padre Pio (pater Pio, otec Pio), vlastním jménem František (Francesco) Forgione, * 25. 5.1887 Pietrelcina u Beneventa v Itálii, + 23. 9.1968 San Giovanni Rotondo. V lednu 1902, 4 měsíce před 15. narozeninami ho matka dovedla ke kapucínům v Morconě, kde začal noviciát. 22. 1.1903 stal kapucínem OFMCap. ve městě Morcona a při obláčce dostal jméno Pius (zbožný). 10. 8. 1910 byl vysvěcen na kněze v katedrále v Beneventu. Nedaleko rodného domu si vybudoval chatrč, kde se modlil a studoval.
     Zde při procházce na zahradě pocítil 20. 9. 1915 neviditelná stigmata (Kristovy rány). V den sv. Lucie 13.12.1915 se rozloučil se svou rodinou a odjel do Foggie, kde však nebylo vhodné podnebí pro jeho zdravotní stav. Proto ho představený poslal v r. 1916 do kláštera v San Giovanni Rotondo. Dalším důvodem bylo také to, že se stával velice oblíbeným pro své mimořádné schopnosti. Představený usoudil, že pokud to není Boží dílo, pak v odlehlém kláštěře zůstane zapomenutý. Ve zdejším kostele Panny Marie Matky Boží Milosti, se mu objevila viditelná stigmata 20. 9. 1918 (ruce, nohy a bok). Stigmata měl je 50 let.
     Stal se 1. stigmatizovaným knězem v dějinách (sv. František z Assisi byl jáhen). Při každé mši svaté prožíval Ježíšovo utrpení. Měl dar vidění, uzdravování a proroctví, hodně se modlil za zemřelé a mluvil se svým andělem strážným. Byl vyhledávaným zpovědníkem a duchovním rádcem. Do kláštera za ním přicházely davy poutníků z celého světa.
     Zemřel v pondělí 23. 9.1968. 265. papež Jan Pavel II. ho beatifikoval 2. 5.1999 a 16. 6.2002 kanonizoval na Svatopetrském náměstí.
     Jeho hrob byl poprvé otevřen 8.3.2008 a jeho zachovalé ostatky byly přeneseny do kláštera kapucínů. 19. 4.2010 bylo jeho tělo přeneseno do nového kostela sv. Pia. Toto datum bylo vybráno jako pocta k 5. výročí zvolení 266. papeže Benedikta XVI. V kostele jsou mozaiky, které představují život sv. Františka z Assisi a sv. Pia z Pietrelciny. V církevním kalendáři svátek od r. 2000. V Itálii patří k nejvíce uctívaným světcům.

 

 

Kytice, Izolovaný, Květiny

 

 

 

 

 

 

    

 

 

 

 

 

 
 

 

 

                                  

                                      

 

 

                           

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

                               

 

 

 

 

 

                 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 
  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                         

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                          


     

 

 

 
 

 


 

 

   
   
   
   
 
   
   

 

 

 

 


 

 


 

 

   
   
   
 
   
   
   
   

 

 

 

 



 

 
   
   
   
   

 

 

 
 
 
 
 

 

 

 
   
   
   
   
 
   
   
 
   
   
   
   
 
   
   
   

 

 
   
   
   

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 
   
   
   
   

.

 

 
 
 

 

 

 





 
 
   
   
   
   

 

 

.