Svatí tohoto týdne
Izák sv. 12. 6./19.10. mučedník, a druhové, hebr.: Jicchak = smějící se, veselý, ve Starém Zákoně syn praotce Abraháma, *2066 př. Kr.
Sv. Izák Joques, *10.1.1607 Orléans ve Francii, v 17 letech vstoupil k jezuitům, v r. 1632 byl vysvěcen na kněze a odjel do Kanady, v r. 1636 se dostal do Quebeku se skupinou 7 misionářů, mezi nimi byl sv. Jan Brébeuf, usadil se u Huronského jezera.
Byl prvním katolickým knězem, který navštívil New York. Při nájezdu Irokézů byl v r. 1642 zmrzačen a zajat. Po roce zajetí ho osvobodili Holanďané a odvezli do Francie. Po vyléčení odplul zpátky do Kanady k Irokézům a stal se věrozvěstem indiánských kmenů Huronů a Irokézů. Působil jako vyjednavač míru mezi Francouzi a Mohawky. V roce 1646 ho Mohawkové zatkli a u mučednického kůlu mu roztříštili lebku. +19.10.1646 Ossernenon, Kanada. 260. papež Pius XI. ho v roce 1925 blahořečil a 29.6.1930 svatořečil.
Pavel od Kříže sv. 19.10. řeholník, *3.1.1694 Ovada u Alessandrie (Ligurie) v Itálii, +18.10.1775 Řím, vlastním jménem Pavel František Danei, pocházel ze 16 dětí zchudlé šlechtické rodiny, jako druhé dítě.
V 19 letech od r. 1713 pomáhal svému faráři a učil ve farnosti katechismus, v r. 1716 ve 22 letech měl vidění Ježíše a rozhodl se mu sloužit, v r. 1725 založil řád, vyučoval lidi, kázal o utrpení Ježíše, v r. 1737 se na Monte Argentario v Itálii usadil se svým bratrem Janem Křtitelem Daneiem a založil klášter. Reformátor řádu Passionistů, v r. 1741 byly stanovy řádu schváleny 248. papežem Benediktem XIV. a od alexandrijského biskupa dostal hábit s nápisem IESU CHRISTI PASSIO, (viz Antonín Maria Zaccaria, r. 1530 barnabité – pauláni, passionisté podle úcty k umučení Krista – Passio Christi).
V samotě vypracoval opravenou řeholi paulánů, v r. 1744 byl vysvěcen na kněze se svým bratrem Janem Křtitelem Daneiem, v r. 1747 dostal povolení přijímat novice a založil první klášter v Grossetu, bratři přijali čtvrtý slib, že budou šířit úctu ke Kristovu utrpení, generálem řádu se stal v r. 1769, řád byl schválen 250. papežem Klementem XIV. v r. 1769, zemřel v klášteře u basiliky sv. Jana a Pavla v Římě, kde byl pohřben.
Svatořečen 256. papežem bl. Piem IX. 29. 6.1867.
----------------------------------------------------------
Karel I./III. bl. Rakouský 21.10. vyznavač, bl. Karel I. Habsbursko-Lotrinský. *17.8.1887 v Persenburgu, +1.4.1922 Madeira (Portugalsko, ostrov u Maroka), nekorunovaný český král Karel III. Chtěl českou korunovaci, ale tu zmařili Uhři (Maďaři) a čeští Němci.
Rakouský arcivévoda, prasynovec císaře Františka Josefa I., poslední nekorunovaný císař Rakousko-uherské monarchie, korunovaný apoštolský král uherský (30.12.1916). S manželkou Zitou Bourbonsko–Parmskou (*9.5.1892, +14.3.1989), kterou si vzal 21.10.1911. Měli 8 dětí.
Hovořil plynně všemi jazyky národů Rakousko-Uherské říše (německy, maďarsky, česky, slovensky, polsky, chorvatsky, slovinsky, srbsky a dalšími 7 jazyky). Od nástupu na trůn se snažil ukončit 1. světovou válku. Obětoval svůj život, aby zajistil mír a svobodu národům, kterým vládl. Po rozpadu Rakouska–Uherska podnikl dva pokusy o návrat na uherský trůn, kde byl zatčen (11.11.1918 se vzdal vlády), s celou rodinou byl internován (poslán do vyhnanství) na ostrov Madeiru. Ve vlhkém domě nastydl a v hrozných podmínkách po těžké a dlouhé nemoci zemřel na zápal plic.
V roce 1960 byla na jeho přímluvu uzdravena v Brazilii polská řeholnice Marie Zita Gradowská (*1894, +1989), dlouhodobě trpěla bolestmi nohou a křečovými žílami. Jedna spolusestra ji upozornila, že se šíří modlitby za blahořečení císaře Karla. Sestra Marie Zita nechtěla o "Habsburcích" ani slyšet, natož se ještě modlit k císaři z tohoto rodu.
Když bolesti nepovolovaly a nemohla ani spát, začala se ke Karlovi obracet o pomoc. Jednoho dne se probudila bez bolestí a nezahojitelné rány zmizely beze stop. Sestra Marie Zita Gradowská žila až do roku 1989, kdy zemřela v 95 letech. Tento (a ještě několik dalších) zázrak byl uznán v procesu blahoslavení císaře Karla.
Blahořečen (beatifikován) 265. papežem sv. Janem Pavlem II. v Římě 3.10.2004, za účasti 30.000 věřících a 700 potomků habsburského rodu. Papež ho označil za příklad pro evropské politiky, protože svoji víru stavěl před politická rozhodnutí a politickou úlohu vnímal jako mírotvůrce.
24.6.2007 se v televizním pořadu Historický magazín vyjádřili dva čeští historici Jan Galandeur a Jiří Rak, že nebyl důvod ho neblahořečit, když zemřel jako mučedník. Atribut: v císařském oblečení, nebo vojenské uniformě. Český, polský, rakouský, chorvatský, srbský a maďarský patron. V církevním kalendáři svátek od r. 2005, v r. 2008 přeložen z 3.10. na 21.10. (den sňatku s princeznou Zitou).
Na svátek sv. Jiřího 24.4.2022 pomocný biskup pražský Mons. Václav Malý uložil ostatek bl. císaře Karla I. v Císařské kapli v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Mše se zúčastnila Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda rakouský Karel Habsburk, vnuk bl. císaře Karla I.
Hilarion sv. 21.10. opat a poustevník, sv. Hilarion Veliký, měl pohanské rodiče, * 279 Tabatha u Gazy v Palestině, + 21.10. 372 Kypr, studoval v Alexandrii řeckou scholastiku (učení) a rétoriku (mluvu), poznal křesťanské učení a dal se pokřtít, stal se žákem poustevníka sv. Antonína Velikého, po smrti rodičů rozdal majetek chudým a odešel do poustě, později se k němu přidali následovníci a vybudovali mnišskou osadu, zde byl zvolen opatem, později odešel na Sicílii, do Dalmácie (Chorvatsko) a na Kypr, kde zemřel ve věku 93 let, jeho život napsal sv. Jeroným.
-----------------------------------------------------
Jan Pavel II. sv. 22.10. papež, sv. Jan Pavel II., 265. papež katolické církve. Vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, *18.5.1920 Wadowice u Krakova v Polsku, +2.4.2005 Vatikán.
Jméno Karel dostal po otci, jméno Josef po generálu Josefu Piłsudském (bojovník za samostatnost Polska). Jeho otec Karel (*1880, +18.5.1942) armádní kapitán, matka Emilíe roz. Kaczorowská (*1884, +13.5.1929). Její předkové pocházeli z Litvy. Bratr Edmund (*28. 8.1906, +5.12.1935) lékař, zemřel na spálu ve věku 29 let. Sestra Olga Marie (*,+1916), žila 16 hodin.
Karel byl od dětství výborným sportovcem: brankář fotbalového mužstva, lyžař, veslař-kajakář, a plavec. skládal básně. Měl velice silný vztah k Panně Marii a jeho oblíbenou knihou byla „Pravá pobožnost k Panně Marii“ od sv. Ludvíka Maria Grignona. Z té převzal své biskupské heslo „Totus Tuus“ (celý tvůj). 27. 5.1937 maturoval. V Krakově vystudoval polonistiku na Jagellonské universitě. Za 2. světové války studoval tajně a zapojil se do odboje. Pracoval ve vápencovém kamenolomu v Zakrzówku a v továrně Solway. Továrna sousedila s klášterem Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. V kapli kláštera se často modlil před obrazem Božího milosrdenství. V den svých 22 narozenin 18. 5.1942 přišel ze směny a doma našel mrtvého otce.
V roce 1942 byl přijat do tajného semináře. Vysvěcen na kněze 1.11.1946. Odjel na studia do Říma (1946-1948). Na Jagellonské universitě se 26.12.1948 stal doktorem teologie (ThDr.) a od 1.12.1956 se stal vedoucím katedry Etiky na Lublinské katolické universitě.
261. papež ct. Pius XII. ho jmenoval 4.7.1958 pomocným biskupem v Krakově. Vysvěcen za biskupa na svátek sv. Václava 28.9.1958. V letech 1962–1965 se zúčastnil II. vatikánského koncilu. 263. papež sv. Pavel VI. ho 30.12.1963 jmenoval krakovským arcibiskupem. Úřad zastával 18. 1.1964–16.10.1978. Kardinálem jmenován 28.6.1967. Jako krakovský arcibiskup přijel 16.4.1974 na pohřeb litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty. I přes zákaz mluvit na pohřbu promluvil a nazval Trochtu mučedníkem. Po návratu do Polska řekl: "Teď už vím co je komunismus."
16.10.1978 byl zvolen papežem a 22.10.1978 byl intronizován (uveden na stolec sv. Petra) jako první papež Neital po 455 letech (Holanďan 219. pp. Hadrián VI.). Místo tiáry přijal arcibiskupské palium.
Na svátek Panny Marie Fatimské 13.5.1981 při veřejné audienci na Svatopetrském náměstí na papeže Jana Pavla II. spáchal atentát muslim Mohamed Ali Agcca (poslaný KGB=sovětská tajná služba).
25.3.1984 opět zasvětil svět Panně Marii (261. pp. Pius XII., 263. pp. Pavel VI.) a navštívil synagogu v Římě. 12.11.1989 kanonizoval (svatořečil) bl. Anežku Českou a třikrát navštívil naši zemi: Československo 21.-22.4.1990 (Praha, Velehrad, Bratislava); Českou republiku 20.5.1995 (Praha, Olomouc), kanonizoval bl. Zdislavu a bl. Jana Sarkandra; Českou republiku 25.-26.4.1997 (Praha, Hradec Králové). Sv. Jan Pavel II. založil biskupství v Plzni (1993), eparchii v Praze (1996) a biskupství v Ostravě-Opavě (1996).
31.10.1992 rehabilitoval (po 359 letech) Galilea Galileiho za teorii otáčení Země kolem Slunce. 17.12.1999 rehabilitoval M. Jana Husa a prohlásil ho za reformátora církve a mučedníka svědomí. V roce 2001 navštívil mešitu v Sebastě s hrobem sv. Jana Křtitele.
30.4.2000 svatořečil sestru Faustynu Kowalskou (mystičku Božího milosrdenství) a pro celou církev vyhlásil svátek Božího milosrdenství na 2. neděli velikonoční. 3.10.2004 blahořečil posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. Rakouského (Lotrinského) a mystičku Kateřinu Annu Emmerichovou. Jan Pavel II. napsal 5 knih básní a dramat, 82 encyklik a dokumentů, kanonizoval 482 osob (všichni papežové před ním kanonizovali celkem 1310). Upevnil autoritu Apoštolského Stolce ve světě. Ovládal 11 jazyků. Na 104 apoštolských cestách navštívil 129 zemí.
Zemřel v předvečer svátku Božího milosrdenství. Jeho pontifikát byl zatím třetí nejdelší (26 let). Pohřební mše se konala v pátek 8.4.2005 na náměstí sv. Petra. Zúčastnilo se jí 200 hlav států a předsedů vlád: za ČR prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda, 5 králů a 5 královen, 70 prezidentů, zástupci židovského a islámského náboženství. Pohřben v původním hrobě 262. papeže sv. Jana XXIII. u sv. Petra ve vatikánských jeskyních.
Komise lékařů a teologů uznala 4.1.2011 nevysvětlitelné uzdravení francouzské řeholní sestry Marie Simon Pierreové z Parkinsonovy nemoci.
Tělo Jana Pavla II. bylo 29.4.2011 exhumováno, Rakev byla přenesena z vatikánského podzemí do velechrámu sv. Petra a uložena pod oltářem v kapli sv. Sebastiána. 1.5.2011 ho 266. papež Benedikt XVI. blahoslavil. Beatifikační mše se zúčastnilo 2,5 milonu věřících.
19.4.2013 komise lékařů uznala druhé nevysvětlitelné uzdravení jedné ženy v Kostarice, která se modlila k Janu Pavlu II. Teologická komise 18.6.2013 uznala zázrak uzdravení. 267. papež František na neděli Božího milosrdenství 27.4.2014 svatořečil bl. Jana Pavla II. a 262. papeže bl. Jana XXIII.
Marie Salome sv. 22.10. vyznavačka, hebr.: šalom = mír, pokoj, mírná, sv. Marie Salome Galilejská, jedna z žen, které doprovázely Ježíše na jeho cestách. Manželka Zebedea, matka sv. Jana Evangelisty a sv. Jakuba Staršího. Podle evangelia stála u Ježíšova kříže a stala se svědkyní u jeho prázdného hrobu.
-------------------------------------------------------------
Jan Kapistrán sv. 23.10. kněz a řeholník, *25.6.1386 Capestrano v Itálii, +28.3.1456 v Iloku u Vukovaru (Chorvatsko), sv. Jan Kapistránský, studoval práva v Peruggii. V r. 1412 ve 26 letech byl zvolen starostou města a nejvyšším soudcem v Neapoli a gubernátorem neapolského krále Ladislava v Perugii. V městských válkách mezi králem Ladislavem a vzdoropapežem Janem XXIII. byl zajat a vězněn. Po vykoupení velkou sumou peněz a po propuštění vstoupil v r. 1415 do řádu františkánů OFM.
Žák a přítel sv. Bernarda Sienského, od něho měl velikou úctu ke Jménu Ježíš (IHS – Iesus hominum Salvator = Ježíš lidí Spasitel). Po vysvěcení na kněze se stal putujícím kazatelem. Na jeho kázání chodilo velké množství lidí, kteří se nevešli do kostela a tak začal kázat na náměstích. V r. 1450 se zasloužil o svatořečení svého přítele sv. Bernardina Sienského (20. 5.). V r. 1451 byl 209. papežem Mikulášem V. poslán do českých zemí jako papežský legát.
Působil na Moravě (Znojmo, Olomouc, Brno, Jihlava), kde vrátil do církve 11.000 husitů. V Čechách působil v Plzni, Chebu, Kadani a v Mostě, zde byl od dubna do října 1452. V cestě do Prahy mu zabránil husitský arcibiskup Jan Rokycana. Odešel do srbského Bělehradu, který po pádu Cařihradu ohrožovali Turci a stal se s ostatními vojáky jeho obráncem. Povzbuzoval skleslé vojáky svou výmluvností a vyburcoval je k vítěznému boji proti několika násobné přesile vojsk sultána Mohameda II.
Modlil se k Panně Marii a přidal druhou část modlitby "Zdrávas Maria": Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naši. Amen. 210. papež Kalixt III. dostal zprávu o vítězství nad Turky na svátek Proměnění Páně 6.8.1456. Na památku tohoto vítězství potvrdil papež Kalixt III. polední zvonění zvony s modlitbou (od 16. století modlitba Anděl Páně).
Jan Kapistrán zemřel na mor v klášteře františkánů v Iloku. Po své smrti byl pohřben v Bělehradu. Za pozdějšího plenění města Turci jeho tělo odnesli a zničili. Blahořečen 235. papežem Řehořem XV. v roce 1622, svatořečil ho 242. papež Alexandr VIII. v roce 1690.
--------------------------------------------------------------
Antonín Maria Klaret sv. 24.10. biskup, * 23.12.1807 Sallent ve Španělsku. + 24.10.1870 Fontfroide ve Francii. Pracoval v otcově tkalcovně, tento obor vystudoval v Barceloně, vypracoval se tak dobře, že mu v r. 1829 nabídli místo ředitele v továrně. Odmítl a vstoupil do semináře, v r. 1835 byl vysvěcen na kněze.
Pro velký dostatek kněží odešel do Říma, vstoupil do jezuitského řádu. V r. 1843 se vrátil do Španělska jako kazatel, r. 1849 založil kongregaci misionářů Synové od Neposkvněného Srdce Panny Marie (klaretini). Byl poslán biskupem na Kanárské ostrovy, v r. 1850 se stal arcibiskupem v Santiagu na Kubě. Kubánští autonomisté na něj spáchali atentát, při kterém byl těžce raněn.
256. papež bl. Pius IX. ho v r. 1857 zprostil úřadu a on se stal zpovědníkem královny Isabely II. Po vypuknutí revoluce ve Španělsku odešel s královskou rodinou do exilu ve Francii. Byl pozván na 1. vatikánský koncil, ale cestou zemřel v cisterciáckém opatství Fontfroide. Byl převezen do Vichu ve Španělsku a pohřben v katedrále. 260. papež Pius XI. ho blahořečil v r. 1934, za svatého ho 7. 5.1950 prohlásil 261. papež ct. Pius XII.
--------------------------------------------------------
Kryšpín sv. 25.10. mučedník, lat.: crispus = kučeravý, kudrnatý, původně označení afrických občanů římské říše, Crispus, Crispin bylo jméno významného římského rodu, sv. Kryšpín a Kryšpinián, * 3. století Řím, bratři pocházeli ze patricijské rodiny, vydali se na misie do Galie (Francie), aby hlásali evangelium.
Po nocích si vydělávali na živobytí jako ševci, pro chudé pracovali zadarmo, za císaře Maximiána byli obžalováni a mučeni politím žhavého olova, vhozením do ohně a do ledové vody, nakonec byli popraveni mečem, + 287 Soissons ve Francii.
Podle legendy jim byla stahována kůže z těla a proto se znázorňují s kůží v ruce. Na obraze v Münsteru jsou zobrazeni jako biskupové s mitrou a berlou, patroni ševců.
---------------------------------------------------
Rustik sv. 9.10. mučedník, lat.: rusticus = venkovan, sedlák, hrubec, nevzdělanec, který byl cítit kozami, sv. Rustik, při pronásledování umučen společně se sv. Eleutheriem a sv. Divišem, sťat mečem, + 9.10. 286, na Montmartru v Paříži (montis = hora, martyr = mučedník, hora mučedníků, na vrcholu byl ke konci 18. století postaven kostel Sacré-Coeur = Svatý Kříž, na odčinění hříchů Komuny-revoluce).