Svatí tohoto týdne
Rajmund Nonnatus sv. 31. 8. řeholník a kardinál, lat.: non natus, nonatus = ne narozený, sv. Rajmund Nonnatus, v r. 1204 v Portellu ve Španělsku přišel operativně na svět ve chvíli smrti své matky, řeholník řádu Panny Marie de Mercede OdeM.
Vyhledával zajaté křesťany v maurských (saracénských, muslimských) žalářích v Africe. Za několik z nich se sám vydal do zajetí jako rukojmí a nějakou dobu žil v severní Africe v maurském otroctví. Byl vysvobozen velkým výkupným. 179. papež Řehoř IX. ho pro jeho zásluhy jmenoval kardinálem, zůstal však obyčejným řeholníkem.
Přetrpěnými útrapami onemocněl, zemřel ve 36 letech, + 31. 8.1240 Kardona, Španělsko. Blahoslavil ho 238. papež Alexandr VII. v r. 1657, svatořečen 241. papežem bl. Inocencem XI. v r. 1681, patron křesťanských zajatců těhotných a novorozenců.
----------------------------------------------------
Jiljí sv. 1. 9. opat, lat.: aegis z řec.: egidiós = štít, ochrana, ochránce, držitel erbu = znak boží, sv. Aegidius, *650 v Athénách, +1.9.725 Saint–Gilles. Syn vznešených rodičů, kteří byli vzornými křesťany a váženými občany. Dostal nejvyšší možné vzdělání. Měl soucitný vztah k chudým a nemocným, kterým pomáhal. Po smrti rodičů prodal majetek a peníze rozdal chudým. Odplul do Marseille v Galii a studoval v Arles na biskupské škole.
U soutoku řeky Gard a Rhóny začal po dvou letech žít jako poustevník a lidé k němu chodili pro rady. Živil se zeleninou, kterou si sám vypěstoval a měl ochočenou laň, která mu dávala mléko. Jednou na lovu ji zasáhl šípem visigótský král Wamba a zraněné zvíře ho dovedlo až k poustevníkově jeskyni (podle jiné legendy zvíře uteklo do jeskyně, kam král vystřelil naslepo a trefil poustevníka, kterého našel a dal ho ošetřit). Král ho přemlouval, aby s ním šel ke dvoru.
Jiljí nechtěl odejít ze samoty a žádal krále, aby nechal na místě poustevny postavit klášter. Tam se v r. 680 stal Jiljí prvním opatem. V r. 719 vpadli ze Španělska do Francie Maurové (byli poraženi a vyhnáni r. 732), opat Jiljí odešel s bratry na dva roky ke Karlu Martelovi. V r. 721 se vrátili do polorozbořeného kláštera. Po jeho smrti se stal hrob poutním místem a vzniklo nové město Saint-Gilles u Arles.
V r. 1210 byl v Praze postaven kostel sv. Jijlí (kázal zde Jan Milíč z Kroměříže), je zde zavěšen nejstarší zvon v Praze z r. 1437. V r. 1356 získal část jeho ostatků Karel IV. pro svatovítský velechrám v Praze. Ve 13. století se u nás stal také patronem kolonistů, kteří osídlovali naše území. Česká pranostika: „svatý Jiljí, slunce mírní“, znamená, že končí léto a ubývá slunečního svitu. Patří mezi 14 svatých pomocníků.
-----------------------------------------------------------
Justus sv. 2. 9. biskup, lat. iustus = spravedlivý, sv. Justus, v Lyonu ve Francii, pro horlivé zachovávání víry byl různě trápen, nakonec s lektorem Viatorem odešel tajně do Egypta, + 390, další svátek sv. Justus z Clermontu, biskup, + 2. 9. 630.
-----------------------------------------------------------
Řehoř I. sv. 12. 3./3. 9. papež, sv. Řehoř I. Veliký, * 540 Řím, pocházel z rodiny senátora Gordiana a sv. Silvie (3.11.), synovec sv. Tarsilly (24.12.), pravnuk 48. papeže Felixe III., studoval práva, římským vojákem – praetorem od r. 572 do r. 575.
Po smrti rodičů přeměnil rodný palác na benediktinský OSB klášter sv. Ondřeje s kaplí sv. Barbory a sv. Silvie (zde stojí kamenný stůl u kterého papež sytil denně 12 chudých mužů). Zvyk sloužení 30 gregoriánských mší vznikl z toho, že jako opat kláštera sv. Ondřeje sloužil měsíc 30 mší za zemřelého mnicha Justa. 63. papežem Pelagiem II. byl v r. 579 vysvěcen na jáhna, v letech 579–590 byl nunciem v Konstantinopoli (Cařihrad).
Zvolen 64. papežem a vysvěcen na biskupa 3. 9. 590, na papežském dvoře zavedl a upevnil přísnou církevní kázeň a sám ji praktikoval, poprvé použil titul SERVUS SERVORUM DEI – služebník služebníků Božích (který papežové používají, od 17. století se málo používal, obnovil ho 263. papež bl. Pavel VI.), sepsal knihu „Liber regelae pastoralis – O pravidlech dobrého pastýře“ pro biskupy a kněze, knihu „O správě pastýřské“, napsal 40 spisů a 4 knihy o svatých.
Majetek církve prohlásil vlastnictvím chudých a používal ho ke zmírnění bídy mezi obyvateli, jeho charitativní činnost, sociální péče a ochrana proti vykořišťování se stala směrnicí pro až do 19. století, upravil a sjednotil liturgii, mešní knihy, modlitby a vytvořil základ římského misálu, dal nový řád pěvecké škole „schola cantorum“ a jako autor zavedl chrámový zpěv zv. Gregoriánský chorál, zasloužil se o rozšíření a používání zvonů do liturgie.
Za jeho pontifikátu vstoupily do církve tři velké a důležité národy: Anglie, vizigótské Španělsko a ariánští Langobardi. Poslal 40 benediktinů na misie do Anglie. Protestoval proti tomu, že cařihradský patriarcha Jan si začal přisvojovat titul ekumenického (všeobecného = katolického) patriarchy. V r. 591 vypukl v Římě mor. Papež uspořádal prosebné procesí k jeho odvrácení. Ve chvíli, kdy procesí procházelo po mostě nad Tiberou, zjevil se nad Hadriánovým mauzoleem archanděl Michael s vytaseným mečem. Na znamení vyslyšení proseb a ukončení moru zasunul tasený meč do pochvy. Hadriánovo mauzoleum se od toho dne nazývá Andělským hradem.
Papež Řehoř zemřel po těžké žaludeční nemoci, + 12. 3. 604. Na jeho náhrobku u sv. Petra je nápis „consul Dei“ (= poradce Boží). Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní otce (sv. Augustin, Ambrož, Jeroným). V r. 1295 ho prohlásil 194. papež Bonifác VIII. církevním učitelem. Patří mezi nejvýznamnější papeže, zastával svůj úřad jako poslání tak skvělým způsobem, že se stal vzorem pro všechny své nástupce.
Jeho svátek se slavil v předvečer výročí jeho smrti, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 11. 3. na den jeho papežské volby a biskupského svěcení (3. 9. 590). Jeho svátek u nás vstoupil do pranostik jako předěl zimy a předjaří – přísloví: na svatého Řehoře led plave do moře, čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák co neoře. (227. papež Řehoř XIII., 1572 – 1585, opravil v r. 1582 juliánský kalendář, nazvaný po něm kalendář gregoriánský).
---------------------------------------------------------------
Rosalie z Palerma sv. 4. 9. poustevnice, lat.: rosaria, rosalia = růžová, svátek růží, sv. Rosalie z Palerma, *1100 Sicílie, +14.9.1160 Monte Pellegrino u Palerma na Sicílii. Do roku 1965 svátek 15.7.
Dcera hraběte Sinibalda, bratra krále Viléma II. Sicilského. Přišla jako poutnice a usadila se v jeskyni na hoře. Stala se lidem v okolí rádkyní v duchovním životě. Byla pohřbena ve své jeskyni na hoře, která byla po její smrti nazvána Hora Poutnice (Monte Pellegrino).
V roce 1624 vypukl v Palermu mor a obyvatelé začali vzývat Rosalii o pomoc. 15.7.1624 byl otevřen její hrob a nalezené ostatky přeneseny do kostela (dnes dóm sv. Rosalie v Palermu). Ve městě ihned skončila morová epidemie. Ta vypukla na Sicílii opět v roce 1743 a opět obyvatelé Palerma vzývali sv. Rosalii o pomoc. Epidemie se městu vyhnula. Je patronkou proti moru.
--------------------------------------------------------------
Tereza z Kalkaty sv. 5. 9. řeholnice, bl. Tereza z Kalkaty (Matka Tereza), vlastním jménem Agnes (Anežka) Bojaxhiuová (vysl.: Bojadžiová, boja = barva – barvíř, malíř). *26.8.1910 v makedonské Skopji (alb.Shkupi, turec.Űsküb) v albánské katolické rodině, +5.9.1997 v indické Kalkatě. Jako dítě měla přezdívku Gonxha (Gondža, poupě, poupátko). Rodiče: Dranafile (Růžena, 1889-1972), Nikola (1874-1919), sestra Age (1904-1973), bratr Lazar (1907-1981).
Zpívala v chrámovém sboru. Toužila se stát řeholnicí. 1.9.1928 vstoupila v Irsku do řádu IBMV (Institutum Beatae Mariae Virginis) loretánských sester zvané anglické panny. Řád působil od r. 1841 v indické Kalkatě, kam 1.12.1928 odjela. Řádové sliby složila 24. 5.1931 a přijala jméno sv. Terezie z Lisieux. 14.5.1937 se stala ředitelkou Školy sv. Marie. V poválečném hladomoru roku 1946 začala uvažovat o změně činnosti a pomoci chudým. V červenci 1948 dostala dovolení odchodu z řádu na jeden rok a odjela do zdravotní misie.
V únoru 1949 se nastěhovala do darovaného domu v Kalkatě. S papežským dovolením založila nový řád Misionářky lásky – MC. V r. 1979 dostala Nobelovu cenu za mír a peníze použila pro chudé a nemocné. Na pozvání arcibiskupa pražského Františka kardinála Tomáška ve dnech 9.-12.11.1984 navštívila Československo. V Praze se zúčastnila mše v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí, v Brně se modlila při mši v katedrále sv. Petra a Pavla. V lechovicích u Znojma navštívila Charitní dům.
Zemřela ve svém klášteře v pátek 5.9.1997. Indická vláda vyhlásila státní smutek a zařídila pohřeb, který se konal v sobotu 13.9.1997 v indické Kalkatě. Rakev s jeím tělem byla vezena na dělové lafetě, zakrytá státní vlajkou Indie.
Matka Tereza byla blahořečena 265. papežem Janem Pavlem II. 19.10.2003. Svatý Otec František uznal 17.12.2015 zázrak z roku 2008 v Brazílii dvou vyléčení nádorů mozku muže v kómatu. 267. papež František blahoslavenou Matku Terezu svatořečil 4.9.2016 ve Vatikánu. V církevním kalendáři svátek od roku 2004. Hinduistická vláda jihoindického státu Kerala vyhlásila v roce 2005 den narození Matky Terezy za Den sirotků.
-----------------------------------------------------------
Magnus sv. 6. 9. řeholník a misionář, lat.: magnus = velký, veliký, sv. Magnus, vlastním jménem Maginold, * 699 St. Gallen ve Švýcarsku, + 6. 9. 772 Füssen v Bavorsku. Pro své zázračné skutky byl nazýván Magnus, žil v klášteře sv. Havla (Gallen) ve St. Gallenu, kde byl zvolen opatem.
Spolu s dvěma spolubratry Tozzem a Teodorem odešel v r. 730 na misie do Německa, založil klášter, který svými dary podporoval kníže Pipin Mladší (Krátký). Podle legendy si vzal sebou opatskou berlu sv. Havla, tou zahnal hady a medvědy, kteří ohrožovali obyvatele. Nad jeho hrobem byl postaven jemu zasvěcený kostel.
--------------------------------------------------------
Melichar Grodecký sv. 7. 9. mučedník, a druhové (Marek Štěpán Križin a Štěpán Pongrácz), *1584 v (Českém) Těšíně, +7.9.1619 Košice. Pocházel z polského šlechtického rodu Grodzieckých. Jeho strýc Jan byl 40. biskupem olomouckým, druhý strýc Václav proboštem brněnským a sv. Jan Sarkander byl jeho příbuzný z matčiny strany.
Studoval v jezuitské koleji ve Vídni, kde vstoupil k jezuitům v r. 1603. Noviciát prožil v Brně, později studoval ve Štýrském Hradci v Rakousku, v Českých Budějovicích, v Brně a v Praze. Vysvěcen v r. 1614. Stal se ředitelem semináře sv. Václava (ústav pro chudé studenty). V r. 1619 byli jezuité vyhnáni z Prahy a on byl poslán na Moravu. 5. 5.1619 byly zavřeny jezuitské školy a byli vypovězeni z Českého království.
Odešel do Trnavy a představení ho poslali do Košic, které v té době byly ve velké většině protestantské. Jako misionář hlásal evangelium Polákům, Rusínům a Slovákům. V září 1619 oblehl Košice sedmihradský vévoda Gabriel Bethlen (Bethrlern), který opanoval Slovensko a dal se v Bánské Bystrici prohlásit uherským králem. Jeho vojsku velel bezohledný kalvinista Jiří Rákoczy (Juraj Rákoczi). Vévoda slíbil, že nevyplení město, ale požadoval výměnou všechny tři jezuity. Městská rada je 4. 9.1619 zatkla a vydala Rákoczymu.
Se svými druhy Markem Križinem a Štěpánem Pongrácem byl od Rákoczyho a jeho vojáků umučen v Košicích. Zemřel ve věku 35 let. Když městský kat viděl jejich těla, prohlásil, že ani on by to tak drasticky nikdy nedokázal. Zpráva o kruté smrti oblíbených kněží se rychle roznesla a zhrozili se jí i mnozí kalvinisté. Kníže Gabriel Bethlen nedovolil pohřeb a městský kat hodil těla do jámy na odpadky. Na příkaz Bethlena a magistrátu byla těla za několik dní tajně pohřbena na neznámém místě na hřbitově. Zpráva o kruté smrti oblíbených kněží se rychle roznesla a zhrozili se jí i mnozí kalvinisté.
V palácí, kde byli kněží umučeni, vystrojil v březnu 1620 kníže Bethlen hostinu na počest palatina Zikmunda Forgáče. Při hostině požádal o tanec palatinovu manželku Kateřinu (roz. Pálffyovou). Ta souhlasila pod podmínkou, že bude moci pohřbít těla tří mučedníků. Kat prozradil místo tajného hrobu. Kateřina hraběnka Forgáčová (roz. Pálffyová) dala těla po půl roce exhumovat a pohřbila je ve františkánském chrámu v Nižné Šebestové (Šebeš) u Prešova. V r. 1625 byli přeneseni do Hertníku a v roce 1635 do Trnavy. Po 15 letech od své smrti byli uloženi v trnavském jezuitském kostele (hlavy) a v kostele voršilek (těla). Nad oltářem, kde jsou pohřbeni je obraz, který visel při jejich blahořečení na velechrámu sv. Petra v Římě.
Ostřihomský arcibiskup Petr kardinál Pazmány zahájil už v roce 1628 vyšetřování zázraků nad jejich hrobem a požádal papeže Urbana VIII. o povolení veřejné úcty. Tuto žádost podalo několik jeho dalších nástupců. V roce 1855 podal arcibiskup Jan Křtitel Scitovský žádost o jejich blahořečení. Beatifikoval je 258. papež sv. Pius X. 15. 1.1905, svatořečil je v Košicích 265. papež Jan Pavel II. v r. 1997. Ve slovenském kalendáři svátek sv. Košických mučedníků (svätí košickí mučeníci).
Jsou patrony košického a trnavského arcibiskupství, biskupství bánskobystrického, nitranského a satmarského v Rumunsku. Z tohoto biskupství bylo v roce 1977 přičleněno 13 farností ke košické diecézi. Uctívaní jsou v Čechách, na Slovensku, Maďarsku, Chorvatsku, Slovinsku, Polsku, Rakousku, v části Německa a Rumunsku.
Marek Štěpán Križin (Křižan, rodem Chorvat) *1588/1589 Križevci u Záhřebu (Chorvatsko). +7.9.1619 Košice.
Teologii studoval ve Vídni, ve Štýrském Hradci v Rakousku a v Římě. V roce 1615 byl vysvěcen na kněze a v roce 1616 ho pozval ostřihomský arcibiskup Petr Pazmány do Trnavy, aby vyučoval na kapitulní škole. Zároveň ho jmenoval kanovníkem. V roce 1619 ho arcibiskup poslal do opatství Krásná nad Hornádem u Košic, jako správce majetku, ze kterého byl financován seminář a školy v Trnavě. Marek si vykonal exercicie v Humenném.
Před blížícím se Bethlenovým vojskem odešel do Košic, kde bydlel se spolubratry Melicharem a Štěpánem v místodržitelském paláci, kde byli zadrženi.
Byli mučeni hladem a Rákoczi je přemlouval, aby přestoupili na kalvínskou víru. V noci ze 6. na 7. září je vojáci začali mučit. Marek Križin a Melichar Grodecký byli sťati a rozčtvrceni.
Štěpán Pongrácz *1583 zámek Alvinc v Sedmihradsku (Rumunsko). Pocházel z významného rodu uherské šlechty. Studoval na jezuitské škole v hlavním městě Sedmihradska Kluži (dnes Cluj-Napoca). Přes odpor rodičů vstoupil k jezuitům. Noviciát začal v Brně v r. 1602. Rok studoval s Melicharem Grodeckým.
V roce 1603 odešel do Prahy, kde učil na gymnáziu a studoval filosofii. Další studia absolvoval v Celovci (dnes Klagenfurt v Korutanech) a Lublani (Ljubljana ve Slovinsku). 1611 – 1615 studoval ve Štýrském Hradci, kde byl vysvěcen na kněze a poslán do Humenného (Slovensko). Od r. 1618 působil v Košicích. Byl výborným kazatelem a misionářem.
Ze všech tří kněží byl nejdéle mučen. Při mučení omdlel. Jeho mučitelé se domnívali, že je mrtev a vhodili ho do odpadkové jámy. Podle svědků žil ještě 20 hodin. Bylo slyšet jak se nahlas modlil.