Svatí tohoto týdne
2. neděle adventní
Ambrož sv. 7.12. biskup a učitel církve, řec.: ambrosia = nesmrtelnost – nesmrtelný, sv. Ambrož, vlastním jménem Aurelius Ambrozius, *340 Trevír v Německu, +4.4.397 Milán. Podle legendy spal jako dítě s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med (symbol píle, výmluvnosti a sladkosti jeho kázání).
Otec byl vysoký římský úředník – prefekt Galie, matka se po smrti manžela přestěhovala se třemi dětmi do Říma. Ambrož vystudoval administrativu, řečnictví a práva a stal se milánským konsulem v ligurské provincii (zodpovídal za pořádek ve městě). Stal se rádcem biskupů a tří císařů, přesto, že hájil ideu, že: „císař stojí uvnitř církve, ne nad ní“. Po smrti milánského biskupa se snažil zprostředkovat mír mezi znesvářenými ariány a katolíky. Byl zvolen biskupem, i když nebyl ještě pokřtěn. V pozdní antické době bylo běžnou praxí, že se katechumeni dávali křtít až v dospělosti, případně těsně před smrtí. Tak byl pokřtěn i císař (sv.) Konstantin Veliký.
Ambrož přijal 1.12. 374 křest od kněze sv. Simpliciána (svátek 16.8., ten se později stal biskupem a jeho nástupcem). Vysvěcen na kněze a biskupa 7.12. 374. Celé své jmění rozdal mezi chudé. Začal studovat teologii a církevní Otce, upravil bohoslužebné zpěvy (ambrosiánské zpěvy a ambrosiánská liturgie v Miláně).
Podle starší tradice měl v roce 387, před křtem sv. Augustina (+430) složit hymnus „Te Deum laudamus = Tebe Bože chválíme“. Ve skutečnosti ho složil sv. Nicetus z Remesiany (dnes Bela Palanka v Srbsku). Sv. Ambrož napsal naučné spisy (katechismus) De mysteriis = o tajemství (křest, biřmování, pokání a přijímání). Na jeho mše svaté začalo chodit několik tisíc lidí. Zavedl při bohoslužbách zpěv lidu a přispěl svými kázáními k obrácení sv. Augustina, kterého pokřtil.
V té době byl Milán císařským sídelním městem. Císař Theodosios Veliký nechal v Soluni usmrtit 7.000 osob (mezi nimi ženy a děti), aby pomstil smrt svého velitele. Byl vyloučen z církve a za pokání musel 8 měsíců v žebráckých hadrech prosit před chrámem za odpuštění. Po pokání byl přijat zpět do církve. Biskup Ambrož použil první pro bohoslužbu pojem mše svatá (sancta missa).
Pohřben v basilice sv. Serváse a Protáse, kterou sám založil a která byla po jeho smrti přesvěcena po něm. Oblečené kostry všech tří světců jsou ve skleněné rakvi v kryptě milánského dómu.
Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní učitele (sv. Augustin, Jeroným, Řehoř Veliký), oficiálně vyhlášen za učitele církve byl 194. papežem Bonifácem VIII. v r. 1295.
V předvečer jeho svátku (6.12.), ve středních Čechách a ve farnostech s kostelem sv. Ambrože, chodil muž oblečený do dlouhé bílé košile s vysokou černou špičatou čepicí. Obličej měl zakrytý bílým závojem. V pravé ruce držel proutěné koště, polepené bílým papírem a v levé ruce měl košík se sladkostmi. Ty rozhazoval a lákal na ně děti, které honil koštětem. Dítě, které chtělo sebrat pamlsek, muselo být velice obratné, jinak dostalo ránu koštětem. 7.prosince se nesměla vykonávat žádná práce. Besedovalo se a pila medovina.
Atributy sv. Ambrože: biskupské oblečení, mitra, berla, včelí úl (byl velmi pilný a výmluvný). Patron včelařů, voskařů a domácích zvířat. V českém kalendáři má svátek na den svého biskupského svěcení.
--------------------------------------------------------------
Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu
Panna Maria počatá bez poskvrny prvotního hříchu 8.12. lat.: Immaculata conceptio = Neposkvrněné Početí Panny Marie.
Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu, aby se mohla stát matkou Krista. Křesťané tuto skutečnost věřili od prvokřesťanských dob. Svátek se slavil na křesťanském Východě už v 6. století pod názvem Početí sv. Anny (9.12.), na Západě od 9. století (Sicílie, Neapol, Řím, Normandie, Anglie). Sv. Anselm z Canterbury zavedl tento svátek ve své diecézi, v r. 1140 byl slaven v Lyonu, v Čechách se slavil za Karla IV.
Pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic napsal, že Panna Maria byla posvěcena už před svým narozením. 8.12.1476 dovolil tento svátek v celé církvi 213. papež Sixtus IV. (*1414, 1471–1484). V letech 1475–1483 dal ve Vatikánu postavit kapli zasvěcenou Neposkvrněné Panně Marii (Sixtinská kaple, kde se koná konkláve=volba papeže).
226. papež sv. Pius V. vyhlásil roku 1568 svátek závazným (zasvěceným) pro celou církev. Tuto skutečnost prohlásil 8.12.1854 jako dogma 256. papež bl. Pius IX. za přítomnosti 54 kardinálů, 42 arcibiskupů a 92 biskupů.
--------------------------------------------------------
Jan Didak sv. 9.12./13.11. kněz a řeholník, sv. Jan Didak, pocházel ze Španělska, + 13.11.1463 v Alkale ve Španělsku, vystudoval teologii, vstoupil do řádu františkánů, od r. 1441 působil jako misionář a opat v klášteře na Kanárských ostrovech, v r. 1450 byl povolán do Říma, kde se stal ošetřovatelem nemocných v klášterní nemocnici Ara coeli (oltář nebes), vrátil se do Španělska, kde zemřel, svatořečil ho 228. papež Sixtus V. v r. 1588, v církevním kalendáři svátek v r.1969 přeložen na 13.11., v r. 1990 přeložen na 20.11., znovu přeložen v r. 2007. V některých kalendářích bývá omylem uveden jako Juan Diego (= Jan Jakub) a zaměňován se sv. Janem Jakubem (Juanem Diegem) Cuauhtlatoatzinem z Guadalupe (+ 1548, svátek 12.12.).
--------------------------------------------
Panna Maria Loretánská 10.12. (původně: Přenesení domu Panny Marie)
Podle legendy roku 1291 (po zániku Jeruzalémského království) andělé přenesli domek Panny Marie z Nazareta do Dalmácie. 10.12.1294 domek andělé přenesli do Itálie u města Recanati a umístili ho do vavřínového háje (laurus), který patřil zbožné křesťance Lauretě (Vavřina), podle ní a vavřínového háje bylo poutní místo pojmenováno Loreta. V Loretu vznikla modlitba Litanie loretánské, do kterých byly přidávány různé prosby (invokace).
Santa Casa di Loreto (svatý dům) kaple v Dalmácii a v italském Loretu. Ve skutečnosti vystavěli kopii domku Panny Marie křesťané, kteří prchali před muslimy ze Svaté země. Do Lorety se dostaly i předměty, které byly skutečně v kostele domku Panny Marie v Nazaretu (zvony, věnované sv. Ludvíkem IX., bohoslužebné nádoby se znakem jeruzalémského patriarchy). Muslimové srovnali kostel v Nazeretě se zemí a to utvrdilo legendu o přenesení svatého domku Panny Marie.
V 16. století nechal nad svatým domkem postavit velký chrámový areál 217. papež Julius II. a 218. papež Lev X. 243. papež Inocenc XII. zavedl roku 1699 pouze pro Loreto svátek Přenesení svatého domu, který rozšířili poutníci do celé Evropy. V Praze na Hradčanech byla Loreta postavena zbožnou hraběnkou Kateřinou Popelovou z Lobkovic v letech 1626–1631. Ppůsobením Jezuitů byly postaveny Lorety: Římov v jižních Čechách, Hájek u Prahy, Rumburk, Česká Lípa, Bor u Stříbra, Týnec u Klatov, Mikulov, Brno.
-----------------------------------------------------------------------
Damas sv. 11.12. papež, lat.: damno = odsoudit, potrestat, zavázat k něčemu (v době obrození špatně přečteno a vyloženo, že „vítá hosty“), nebo latinsky: Adamas = diamant.
Sv. Damas I., * 297 Španělsko (některé životopisy uvádí narození v Římě v r. 305), byl jáhnem 36. papeže sv. Liberia, v r. 366 se stal 37. papežem, menšina zvolila protipapeže Ursina, který se sám za rok vzdal titulu.
Papež se snažil usmířit rozvášněné strany, které mezi sebou bojovaly, zabýval se životem církve, čelil rozkolům různých sekt, byl dobrým znalcem Písma Svatého a v r. 382 pověřil sv. Jeronýma napsáním překladu Bible, který se pod názvem Vulgata (zrevidovaná Neovulgata) používá dodnes, + 11.12. 384 Řím, pohřben na Via Ardeatina, později přenesen do kostela sv. Vavřince a sv. Damase, který dal postavit a který dostal po přenesení ostatků jeho jméno, znázorňuje se s prstenem s diamantem.
--------------------------------------------------------
Panna Maria Guadalupská
Panna Maria Quadalupská 12.12. národní patronka Mexika, svátek připomíná zjevení Panny Marie na hoře Cerro El Tepeyac v Mexiku, kterou viděl indián sv. Juan Diego Cuauhtlalotzin (Jan Jakub Cuantilan *1474, +1548, svatořečen 265. papežem Janem Pavlem II. v Guadalupe 31. 7.2002), 10.12.1531 měl zjevení Panny Marie, Panna Maria mu řekla, že je milující Matka všech lidí, všech kmenů a národů, Juan Diego zašel za biskupem, který zjevení odmítal a požadoval znamení, 12.12. měl další zjevení, z hory, kde v létě rostly jen kaktusy, přinesl v mrazu, ve svém plášti, růže biskupu Juanu de Zuimarrágovi, když květiny vyndal, na plášti se objevil obraz Panny Marie, jako důkaz zjevení, tento obraz na plášti je v quadalupské katedrále, indiánské plátno tilma z vláken agáve se rozpadá po 20 – 40 letech, plášť sv. Juana je téměř 500 let vystaven nepříznivým klimatickým podmínkám, dotýkaly se ho ruce tisíců věřících, zkoumáním bylo zjištěno, že barvy nejsou minerálního, rostlinného ani živočišného původu, nebyly zjištěny tahy štětcem, obraz je jako fotografie, v r. 1951 byla několikanásobně zvětšena tvář Panny Marie a v jejích očích se zrcadlila scéna, kdy sv. Juan předává květiny biskupovi, to by v 16. století nebyl nikdo schopen zhotovit, tato scéna byla dokázána dalšími optickými pokusy.
--------------------------------------------------
Lucie sv.,mučednice 13.12., lat.: lux, lucis = světlo. Sv. Lucie, *284 Syrakusy na Sicílii, +13.12.304 Syrakusy. Jako mladá dívka složila Bohu slib čistoty, chtěla oddálit svatbu a požádala matku Eutycii, aby jí dala věno. Po smrti otce Tarancia chtěla majetek rozdat chudým. Prosila Boha, aby zasáhl, matka onemocněla a dcera ji přemluvila, aby putovala ke hrobu sv. Agáty (první patronky Sicílie) v Catanii. Tam se uzdravila a splnila dceři její přání. Matka ji chtěla provdat za mladíka z vážené rodiny, ale Lucie ho odmítla s tím, že se zaslíbila Bohu. Uražený ženich ji udal, že je křesťanka. Od soudce Paschacia se dozvěděla, že její ženich má na ni rád její oči. Podle legendy si je vyloupla a darovala mu je. Druhý den měla oči ještě krásnější. Podle jiné legendy ji byly vyloupnuty oči.
Za císaře Diokleciána byla odsouzena a vezena do nevěstince. Odpověděla: "tělo se nemůže nakazit hříchem, jestliže s ním duše nesouhlasí" (tuto větu citoval i sv. Tomáš Akviknský). Podle legendy se cestou zadrhla kola vozu taženého párem volů, a ani „tisícům vojáků se nepodařilo s ním hnout“. Byla pálena ohněm a polévána vařící smůlou. Předpověděla smrt císaře Diokleciána (abdikoval roku 305) a svobodu křesťanů. Protože se ji po pálení ohněm nic nestalo, kat ji probodl hrdlo mečem. Byla pohřbena v Syrakúsách a od 5. století uctívána. V roce 1039 přenesena do Konstantinopole a v roce 1204 do Benátek, kde byla Lucie i s ostatky sv. Agáty uložena v kostele sv. Lucie.
Kostel byl v roce 1861 zbořen, aby uvolnil místo novému nádraží, které dostalo název po této světici: Stazione di Venezia Santa Lucia. Ostatky byly přeneseny do blízkého kostela sv. Jeremiáše. Na kostele je nápis: Lucia Vergine di Syracusa in questo tempio riposa. All' Italia e al Mondo ispiri luce e pace. (Lucie panna Syrakuská v tomto chrámu odpočívá. Ať přinese Itálii a světu světlo a mír). Ostatky byly oblečeny a vystaveny ve skleněném sarkofágu. V roce 1955 dal benátský patriarcha Angelo Giuseppe Roncali (262. papež sv. Jan XXIII.) zhotovit ochrannou stříbrnou masku na obličej sv. Lucie. 7.11.1981 bylo tělo ukradeno a lupiči požadovali výkupné. Policie objevila mimo Benátky její tělo poskládané do igelitové tašky na její svátek 13.12.1981. V roce 2018 byl kostel povýšen s titulem kostel sv. Jeremiáše a Sanctuarium santa Lucia, u tohoto kostela a uvnitř je i socha sv. Jana Nepomuckého (patrona Benátek a gondoliérů, s ním je jejich patronka i Panna Marie).
V předvečer svátku 12.12. chodily bíle ustrojené „Lucky“ a kontrolovaly jestli nemá hospodyně na druhý den nachystáno na praní nebo na předení, pokud by měla, naplnila by jí Lucka světnici prázdnými vřeteny a ty by musela okamžitě napříst. V ten den se nesmělo prát a příst. Lucie obdarovávala hodné děti a zlobivým dala metlou.
České přísloví: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“, pochází z doby, kdy byl používán juliánský kalendář (do 16. století) a její svátek byl o současných 10 dní později, noc se zkracovala o několik minut. Zimní slunovrat připadal na její svátek. Ve Švédsku chodí bíle oblečená dívka „Lucie“ s věncem rozsvícených svící na hlavě a přináší otci snídani do postele, v Bavorsku děti zhotovují z papíru průsvitné domečky se svíčkou, které pouští po řece Amperu. Ve Slovinsku dává sv. Lucie dětem dárky. V Itálii a v severním Německu se pořádají slavnosti sv. Lucie.
Je to jediná světice (jediný svatý), která je uctívána v luteránské církvi ve Skandinávii (Švédsko, Norsko), jako světici ji ctí i anglikáni.
Patronka očních lékařů, slepců, advokátů, spisovatelů, nožířů, elektrikářů, sklenářů, nepřehledných situací, Syrakus, Benátek a gondoliérů (s Pannou Marií).
Atributy sv. Lucie: talíř s očima, dlouhé šaty, kříž, Bible, svítilna nebo svíčka, meč, palmová větev (symbol mučedníků).
--------------------------------------------------------------
Jan od Kříže sv. 14.12. kněz a učitel církve, sv. Jan z Kříže, * 24. 6.1542 Fontiveros, Španělsko, + 24.11. (24.12.)1591 Ubeda, vlastním jménem Jan de Yepes, jeho otec byl šlechtic, kterého vyloučili příbuzní z rodiny, protože si vzal měšťanku a pracoval jako tkadlec, v jeho dvou letech otec zemřel, pracoval jako ošetřovatel v nemocnici v Medině del Campo, v r. 1563 ve 21 letech vstoupil do řádu karmelitánů OCD, dostal jméno Jan od sv. Matěje, vystudoval teologii v Salamance, v r. 1568 byl vysvěcen na kněze, napsal teologické knihy o mystickém duchovním životě, společně se sv. Terezií Velikou reformoval řád, z kterého vznikla přísnější větev karmelitánů OCarm., na udání svých odpůrců se za to dostal do vězení Duruel v Toledu, kde byl 9 měsíců několikrát za den bičován a týrán, považoval to za svůj kříž a tak si dal ke svému jménu přídavek od Kříže.
V r. 1578 se mu podařilo z vězení uprchnout, byl opět zajat a po propuštění se stal převorem v klášteře v Segovii, pro své další plány byl opět napadán, představení ho poslali do Ameriky, cestou onemocněl a v klášteře Descalzos ve věku 49 let osamocen zemřel, v r. 1593 byly jeho ostatky převezeny do Segovie, svatořečen 246. papežem Benediktem XIII. 26.12.1726.
3. neděle adventní
